ZALOŽENÍ A VZNIK NÁZVU L.P. 2004
Začalo to vyhřezlou ploténkou. Já (říkají mi Fredy) jsem celý život žil házenou. Před pár lety mi zjistili tu zpropadenou ploténku a s házenou byl konec, vlastně i s veškerým sportováním. To byl pro mě docela šok, začal jsem se léčit a po půl roce jsem byl schopen začít lehce sportovat. To byl impuls k tomu, abych si vybral sport, u kterého mně nebudou ta záda tolik limitovat. Na nějaké individuální sporty zvysoka kašlu, přece jsem celý život dělal sport v kolektivu a s míčem. Volejbal byl takové náhradní řešení, kdysi jsem ho plácal a docela mě baví. Začal jsem jezdit do Strašic (malé město u Rokycan) a tam jsem začal pravidelně jednou týdně hrávat s partičkou zasloužilých volejbalistek a volejbalistů, kteří mají pivko rádi jako já a o to šlo především. Zasportovat si a pak si na chvilku sednou do osvěžovny a dát si jedno pěti-pivo. Utužit kolektiv a dát tělu nějaké živiny. Spartak Strašice hrál okresní soutěž smíšených družstev a v průběhu roku mi asi dvakrát řekli, když jim chyběl chlap, abych jim vypomohl. Ze začátku to teda pomoc moc nebyla, spíš jsem zaplňoval mezeru v sestavě, ale začal jsem sporadicky získávat zápasové zkušenosti. Uběhl rok, možná dva (kdo si to má pamatovat) a do Strašic přestávali jezdit chlapi z okolí a bylo nás čím dál, tím méně. Aspoň na tréninky začali jezdit dva mladíci, kteří získávali volejbalové ostruhy v nedalekém Mirošově (další díra u Rokycan) a zlepšovali se závratným tempem a tímhle tempem i chlastali oblíbený Gambrinus, což mi vyhovovalo…V okresním přeboru jsem začal nastupovat pravidelně, nikoliv tedy z výkonnostních důvodů, ale z nedostatku materiálu a po odehraném roce,kdy Mirošovští kluci hráli i za Strašice ,což se ostatním nelíbilo, oddíl Spartaku zůstával o síle tří žen a čtyř mužů. Jája už hrát soutěž nechtěl a zůstali jsme tři chlapi, z čehož Pepa byl neustále pracovně vytížen, takže vlastně dva. Nějak jsem to neřešil.
První krátký záchvěv „našeho“ družstva se uskutečnil 1.května 2004 na turnaji v Jincích, kde jsem ho sice pojmenoval LDN, ale jen tak a nedával jsme tomu nějaký zvláštní význam (vysvětlení níže) a startovali na něm Jirka s Petrem, Lucka ze Strašic, manželé Hofírkovi a já. Díru do světa jsme tam neudělali a po výsledcích ve skupině 0:2 a 1:1 jsme jeli šupem domů.
V tomto období za mnou přišel podivný človíček (to mu ještě lichotím), jmenoval se Tonda. Všichni, co ho znají, se určitě teď usmáli. Že má v Obecnici chatu a pořádá se tam turnaj smíšených družstev. Slyšel, že prý hraji volejbal a jestli by jsme nepostavili tým do turnaje. Já jsem na pár turnajích už hrál, tak jsem si říkal, proč ne ?
Začal jsem shánět lidi a 3.července 2004 jsme přijeli do Obecnice v „geniálním“ složení. Požadavek byl, že máme mít dvě ženské v týmu a my přijeli s jednou (Tonda říkal,že to stačí….). První oříšek jsme vyřešili tím, že jsme slíbili, že Tonda bude hrát za tu druhou ženu, jelikož měří 150 cm, ostatní souhlasili a mohli jsme nastoupit.
Teď přišel na přetřes název týmu. Já jsem na jednom turnaji v házené na Košutce zaregistroval název staré gardy, která se jmenovala LDN (Léčebna Dlouhodobě Nemocných).Název na ně seděl, hemžilo se to tam kolenními, loketními a bůhvíjakými ortézami a docela mně to pobavilo. Tak jsem ten název ukradl a přisvojil si ho. Kluci z Košutky určitě rádi prominou. A jdeme dál.
Já s Petrem jsme byli tak jediný v tom týmu, kteří chodiil trénovat a něco věděli o systému nahrávky z kůlu, to však bylo málo. Jediná nahrávačka to taky nechápala, a to byl druhý problém…To, že to nechápal Tonda, jsem pochopil, ale když to začal vysvětlovat zrovna on, tak to byl třetí problém. Po odehrání asi dvou utkání,samozřejmě pro nás s katastrofickým výsledkem, přišla „vysvobozující“ průtrž mračen.
Mezitím dorazil s nepovedeného turnaje Jirka z Mirošova,že se jde podívat na tu naši hru (asi ho musely bolet oči). Pršelo asi hodinu a druhou hodinu vyháněli vodu ze hřiště,což byl čtvrtý problém. Za tu dobu jsme se stačili docela dobře alkoholicky znemožnit. Hrát jsme tedy byli schopni, i když posílení o Jirku z Mirošova, výsledky byly stále stejné – prohry. Co bylo podstatné - utužovala se parta neustálým přísunem plzeňského piva. Mezitím se Petr spřátelil z Toníkovou sestřenicí, které bylo 12 a významně se na sebe „koukali“ (tady se datuje přezdívka Petr – Peďouš), my s Jirkou jsme se oddávali hrátkám u výčepního pultu, kde střídavě létaly rundy v obsazení jablíčko a fernet (další dvě přezdívky Jirka – jablíčko a Fredy – fernet).
A přišel poslední zápas s Jineckým Sokolem. První set jsme tak nějak projeli, divné,co? Druhý set jsme začali asi střízlivět a začalo se nečekaně dařit. Sokol potřeboval skóre, aby se umístil na lepším místě a my jsme nesměli uhrát 20 bodů v setu. Při stavu 17:13 si Sokol vzal první time out proti LDN a na hřišti propukla nefalšovaná radost, v lehkém opojení jsme začali skákat do kolečka, řvát ELDÉEN a všichni fanoušci dávali nepokrytě najevo radost. Byli jsme sympatický tým,který pochopil smysl turnaje, že jde vlastně o společenskou událost. Ten set jsme samozřejmě projeli, stejně jako ostatních 9, ale zážitek to byl neskutečný.
LDN hrála ve složení:
Jirka – Jablíčko, Petr – Peďouš, va – Nechápačka systému, Mini Tonda – Hrající (nehrající) kapitán, Albín – Jediný střízlivý (řidič),
Radek – Zahraniční posila (náplava ze Slovenska), Luďa – zvaný Kurvínek, Fredy – (já) Fernet
Ten večer jsme ještě zlehka zachlastali v rokycanské hospůdce U Václava a byla pohodička. To, že mi pak Jirka poblil pokojíček a manželka z toho byla lehce nervní to není vůbec podstatné. Můj potomek Péťa naštěstí nebyl doma, takže se vlastně nic nestalo.
Tady se datuje první zmínka o LDN. Fotodokumentace sice nebyla pořizována (pouze jedna fotka z mobilu v galeriií), ale diplom z našeho „úspěchu“ se zachoval. Od té doby uplynuly už pár let, které vylíčím v příštích kapitolách.
O měsíc později se dala dohromady druhá (jiná) partička pro turnaj v Mirošově. Tam jsme snad uhráli jen jeden set ze šesti zápasů, ale tradice se začala budovat.
LDN hrála ve složení:
Nina Schäferová, Lucka Kraftová, Libor Dvořák, Pepa Vepřek, Šuty a já
ROK KLIDU
Po tomhle turnaji mě volejbal zcela pohltil, hrával jsem docela pravidelně za Strašice, občas nějaký turnaj. Na účast v turnaji v Obecnici začal padat prach a nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo být nějaké pokračování. Strašice válčili v okresní soutěži se střídavými úspěchy. Jáju se povedlo ukecat k dalšímu ročníku, žen bylo dost a Pepa nebyl tak pracovně vytížen. Občas se díra v sestavě zalepila kluky z Mirošova. Na vánočním turnaji (hrál jsme pravděpodobně se Strašicemi) mi Honza ze Sokola Rokycany řekl, jestli nechci chodit v zimě do tělocvičny na tréninky. Já souhlasil, času jsem měl dost a hlavně, bavilo mě to.Docházka byla pravidelná a tím se postupně zvedala i má volejbalová úroveň. Skončila halová sezóna, která trvá od října do dubna a přišla nabídka jestli nechci chodit trénovat na „Ostrůvek“ (místní venkovní volejbalové kurty) 2x v týdnu. Tím se moje tréninky rozšířily na 3 účasti. Pondělky, středy venku „Ostrůvek“, pátek Strašice, prostě super. Se Strašicemi jsme v soutěži skončili na 4.místě (jen díky tomu, že se nesehráli všechny zápasy ). Docela to šlo.Akorát účast na pátečních trénincích byla sporadická. Když nás bylo 8, byl to docela úspěch. Začalo to směřovat k “rozpadu“. Po sezoně jsme zůstali s Pavlem sami chlapi (Jája opět končil) a tři ženy a to bylo málo.Situace spřed roku se opakovala.
POSUN K ZALOŽENÍ STÁLEHO DRUŽSTVA LDN (OBECNICE 2005)
Blížil se první květen a s ním turnaj v Jincích - je to malé městečko u Příbrami. V místní posádce pracuji a několik mých spolupracovníku taktéž hraje volejbal.
Zavolal jsem Jirkovi a Petrovi. Chtějí jet, tak je to super. Eva ze Strašic také souhlasila a prý sebou vezme Martinu ze Sebranky (rokycanský tým). Honza ze sokolíků jede a tím pádem je nás šest. Můžeme vyrazit.
Přihlášeno bylo 10 týmu ve dvou skupinách po pěti. První zápas s Březinou jsme prohráli, ale pak jsme dvěmi vítězstvími a jednou remízou postoupili do semifinále z druhého místa. Boj o druhé postupové místo proběhl se Sokolem Jince, vyválčili jsme remízu a od té doby si nás každoročně losují do skupiny,ví proč….
Do semifinále jsme dostali Houby, což je tým složený z Příbrami. No vysypali nás jako štěrk. Houby byly arogantní, už i opilý a dávaly najevo svou nadřazenost. To nás rozhodilo. Porážka a chování soupeře se na nás podepsalo i v zápase o třetí místo. Prohráli jsme ho z Březinou, vítězem naší základní skupiny, ale čtvrté místo předčilo naše očekávání.Celkem jsme byly spokojený.
Na prvním místě skončili Houby, 2.místo – Sokol Příbram, 3.místo – Březina a na 4.místě - LDN
LDN hrála ve složení:
Jirka – Jablíčko, Petr – Peďouš, Honza – dlouhej kouř (silný kuřák,tak proto…), Eva – Strašice, Martina – Sebranka, Fredy – Fernet
U žen není přezdívka,ale tým ze kterého jsme si je půjčili.
Začátkem června přišel Petr s Jirkou, že by jsme si mohli zopakovat turnaj v Obecnici. Zdálo se mi to docela jako dobrý nápad.Takže jsme tři chlapi, zbytek byl na mně, abych někoho sehnal. V kasárnách kde pracuji, občas chodíme hrát volejbal, a tak si říkám, znám Michala, hraje dobře, je vysoký, zkusím mu říct. Vyšlo to ,už jsme čtyři. Ještě baby a můžeme vyrazit. Jirka oslovil Věru z Mirošova ta souhlasila, to ještě nevěděla, že bude řídit.To řízení jsme jí naplánovali ze známých důvodů – přece nebudeme sušit na turnaji hubu, ne? A teď ještě sehnat druhou ženskou. Napadlo nás, že Honza se Sokolíků má dceru, která hraje volejbal a stěhuje se z Harrachova do Rokycan. Sehnali jsme si na ni kontakt a oslovili i Honzu, aby jel s námi – potencionální řidič druhého auta. Všechno klaplo a mohli jsme 2.7.2005 vyrazit.
Přijeli jsme relativně brzy, tak Jirka vytáhl plechovky Gambrinusu. Já taky nezklamal a z tašky se líhla snídaně šampiónů - láhev meruňkovice. Čas do otevření hospody utekl příjemně a záhy se v našich rukou objevilo první točené pivko. Mně se po dvou panácích tvrdého alkoholu hraje velice dobře, ztrácím zábrany a dějí se pak věci. Zapsali jsme se, zaplatili startovné a zhodnotili rozlosování, které nám předurčilo hrát až třetí zápas s Beruškami. To byly holky dorosteneckého věku a přišly se opravdu na turnaj pobavit. Po odehrání úvodních zápasů začala průtrž mračen, jako loni. Zase 2 hodiny pauza, než upravili kurty. Hladinka alkoholu lehce stoupla, ale nepřeháněli jsme to, protože Jirka prohlásil, že chce turnaj vyhrát….Trochu šok, ale proč ne…
Přihlášeno bylo 7 týmů. Pořadatelé upravili pravidla. Z nedostatku času se budou hrát sety pouze do 15- ti. Po pauze jsme nastoupili proti Beruškám a výsledek prvního setu byl šokující i pro ostatní týmy -15:0 v náš prospěch. Za stavu 6:0 ve druhém setu jsme zkazili podání (hádejte kdo ho zkazil….) a Berušky uhrály v setu 5 bodů. Start do turnaje dobrý, ale loňské sympatie vzaly za své. Fanoušci a členové ostatních týmů po nás chtěli, abychom byli milosrdnější. Ve druhém zápase, který byl vyrovnanější, se Honza dotkl sítě, rozhodčí to nepostřehl a soupeř chtěl po Honzovi přiznání. Odkázali jsme je na rozhodčí, protože si Honza nebyl doteku vědom. Po chvíli hádání (jak je na takových turnajích zvykem) se situace uklidnila, zápas jsme vyhráli, ale poslední zbytky sympatií zmizely. Už nám opravdu nikdo nefandil, nebyli jsme tím týmem, který všechno prohrává a je s ním sranda. Začali jsme mít výsledky a na srandičky nebyl čas, soupeři byli kvalitní. Předposlední zápas s Jeleny, kterým říkáme Jablíčka, byl pro nás zatěžkávací zkouškou, která byla zvládnutá. Jablíčka jim říkáme proto,že jejich ústřední hráč, místo aby popíjel Gambáček jedl celou dobu jablka a byl s tím docela „divnej“. Vítězství v posledním zápase nás posunulo na první místo. Hrálo se nám dobře, já chodil dozadu hrát libera, tím pádem jsem to nekazil na síti a své si vzadu odehrál (i když…) Brankářská minulost v házené mi přišla vhod při vybírání některých míčů. Tři vysocí chlapi na síti, jistota Petrových smečí a hlavně naše geniální nahrávačky, to byly naše zbraně. První set jsme uhráli silou vůle, druhý vyhráli 15:13 a propukla obrovská radost. Samozřejmě s výsledným kolečkem kolem ramen, skákáním a sborovým křičením ELDÉEN, jako loni při prvním timeoutu proti nám. Po pěti vítězstvích 2:0, jedné remíze 1:1 s celkovým skóre 11:1 jsme tentokrát slavili vítězství, první a sladké…
Dali jsem si každý půlku grilovaného kuřátka (Obecnická specialita), která patří k turnaji. Zvýšili si hladinku alkoholu a čekali jsme na vyhlášení. Už nevím koho napadlo, že se vykoupeme v koupališti, ale nápad to byl dobrý. První jsem šel příkladem, vzápětí po mně, i když s ostychem se vykoupal Jirka a završil to můj syn Kuba, který jel jako fanda (dobrý fanda,vypil toho nejvíc… ) a prožil si vítězství s námi.
Obdrželi jsme každý fidorku na stuze jako medaili a velkou láhev sektu, se kterou jsem naložil jako správný kapitán a sportovec. Udělal jsem takzvaného Schumachera a pokropil okolí touto šumivou pochoutkou. Samozřejmě zbylo jí ještě dost na napití a rozdělili jsme se i se soupeři. Fotodokumentaci pořizoval Tonda, který už nehrál a od té doby jsme ho už nikam nepozvali. Radši. Jeho historky o tom, že dělal ochranku Tomu Cruisovi a jeho děda byl šaolinský mnich opravdu nikoho nebraly…. (ne že bychom mu nevěřili.. )
1.místo – LDN, 2.místo – Jeleni, 3.místo pravděpodobně domácí Obecnice, ale…
LDN – ka hrála ve složení:
Jirka – Jablíčko, Petr – Peďouš, Michal – Šuty, Honza – Dlouhej Kouř, Blanka – Jitka (to je jiná historie), Věra – Úča (to byl můj omyl,je lékárnice), Fredy – Fernet
Spokojeni jsme odjížděli z turnaje, na cestu pár piv do auta a rozhodnutí, že zakončíme den v hospůdce U Václava bylo jednomyslně schválené.Tam už jsme toho moc nevypili, ale začal jsem uvažovat o založení stálého týmu. Hráčů se rýsovalo dost. Blanka souhlasila a zmínila se, že má přítele, který taky hraje volejbal.To byla vynikající zpráva, protože jsem nemohl počítat s Jirkou a Petrem, kteří jsou vázaní v Mirošově. Šuty taky souhlasil a se 4-mi lidmi už se dalo počítat. Musel jsem sehnat ještě chlapa a ženskou. Zapátral jsem v paměti a vylovil spolupracovníka Libora, který v minulosti do toho plácal taky. Bomba, naše řady se rozrůstaly. Při pátrání v mozkových závitech mi tam uvízla Petra, která občas chodila na tréninky na Ostrůvek a sem, tam vypomáhala Sokolíkům v zápasech. Moc šancí jí nedávali a chtěla hrát, tak moji nabídku přijala.
LDN tedy byla na světě ve složení:
Nahrávačky: Blanka- Jitka, Petra - zvaná Minipetra, později Zajda
Blokaři: Petr – Blanky přítel (zatím bez přezdívky,třeba se jednou k něčemu dobereme), Libor - po čase titulovaný Hlava
Smečaři: Michal – Šuty, Petr – Fredy (já).
PRVNÍ ROK EXISTENCE, PORODNÍ BOLESTI, PROHRY A NEČEKANÝ „ÚSPĚCH“.
Teď už jen zbývalo se přihlásit do okresní soutěže smíšených družstev. Kontakt na organizátora jsem sehnal přes jeho manželku. Míra, tak se pořadatel jmenuje, mi poslal propozice a přihlášku. U té se krátce zastavím. Bylo to moje první manažerské selhání. Sice jsem dal dohromady tým, i když to šlo ztuha. Na papíře se to čte dobře, ale těch telefonátů a přemýšlení. No bolelo to. Tady bych chtěl apelovat na členy LDN, aby si uvědomily, co ve mně mají. O této události s přihláškou však neví, dozví se to až po přečtení následujících řádku a můj kredit klesne…Já ten blbej papír prostě ztratil (nebo že by Péťa neměl na co malovat???). Chvíli jsem ho hledal, no a pak na něj zapomněl. Termín přihlášení do soutěže se blížil a já byl v pohodě, léto probíhalo v poklidném tempu a samozřejmě jsem prošvihl datum přihlášení. Naštěstí jsem asi na Míru zapůsobil zodpovědným dojmem, takže když jsem mu volal, že jsem to po… , tak mi v klidu oznámil, že jsme přihlášení a je to v pořádku. UF !!! Asi by mě členové LDN trochu „měli rádi“.
Za dva týdny mi přišlo domů rozlosování a to byl první oficiální papír, na kterém jsme se vyskytovali. Začátek byl pěkný, první zápas s Mirošovem, jen tak mimochodem, obhájce loňského prvenství bez ztráty setu…
Všichni se začali těšit na novou sezonu a v listopadu pořádali v Rokycanech turnaj. To je naše jediná šance na sehrání. Tréninky nám k tomu moc nepomohli, protože jsme se nikdy nesešli kompletní. Aspoň částečná docházka některých členů byla dobrá v tom, že jsme se trochu poznali jak herně, tak lidsky.Ve Strašicích jsme se domluvili se zbytkem rozpadlého družstva na pátečních trénincích. Aspoň nás tam bylo dost na to, abychom si zahráli někdy i šest proti šesti. Někteří z nás trénovali přes týden v Rokycanech, ale společně jsme se nesešli ani jednou. To nebyla dobrá vyhlídka na blížící se soutěž, ale před námi byly v krátkém sledu ještě dva turnaje. Jeden v listopadu a druhý Vánoční, sice se mezi turnaji měla odehrát dvě kola,ale to jsme věřili,že je odehrajeme úspěšně, nebo alespoň se ctí.
V půli listopadu přišel první zmiňovaný turnaj. Na turnaji byla naše skupina až nečekaně hratelná a skončili jsme na druhém místě. To znamenalo postup do další fáze o čtvrté až šesté místo. Tam jsme narazili na Velbloudy a Sebranku, naše příští soupeře v soutěži. Po nečekaných remízách s oběma družstvy 1:1 skončilo naše účinkování celkovým šestým místem. Rozhodoval poměr míčů, který byl v náš neprospěch. Tyto dva překvapivé výsledky v nás odstartovaly euforii a očekávání věcí příštích…Jediný skeptik byla Blanka, která měla volejbalové zkušenosti větší než my a tvrdila, že první rok bude těžký a ať z něj neděláme závěry. Čas ji dal za pravdu…
V půli prosince přišel start pro nás očekávané soutěže. Do soutěže se přihlásilo 7 družstev.
Zde je jejich přehled:
Sokol Mirošov
VK Rokycany C – Velbloudi
Sebranka Rokycany
Sokol Rokycany
Vodáci Rokycany
Totalgym Rokycany
LDN Rokycany
Systém soutěže : Každý s každým dvoukolově.
A je to tady. První soutěžní zápas. Obvolal jsem tým a dostavili jsme se k prvnímu zápasu do Mirošova. První set byl katastrofa. Celková tréma, výborný výkon soupeře a naše hráčská nezkušenost nás poslali do volejbalového suterénu. To byl fofr. Původní členové LDN, Jirka s Petrem, k tomu další vynikající hráči v řadách soupeře se na nás nažhavili a dali nám pocítit, kdo je na hřišti pánem. S tímto vyhecováním proti nám jsme se pak potkávaly celou sezonu i u jiných soupeřů, což pro nás nebylo to pravé ořechové. Nevím čím to bylo a je, že se na nás každý chce vytáhnout (že by kvalita? že by nový vítr?). Druhý set proběhl vyrovnaněji, ale opět se stejným výsledkem, prohra. Za tohoto stavu se nás Mirošovským asi zželelo a poslali na hřiště náhradníky. To byla pro nás vzpruha a urvaly jsme první historický set. Nakonec to stejně dopadlo 1:3, ale set nás hřál. V loňském ročníků neztratili ani jeden a historie se neptá. Vypadalo to jako pozdrav ostatním týmům…
Sestava LDN :
Blanka-Jitka,Péťa-zajda,Šuty,Hlava,Kobra11,Fredy
Po zápase všichni spěchali domů a to mě dost mrzelo. Chtěl jsem někde posedět, rozebrat zápas a pokecat, ale situace byla špatná. Libor a Šuty spěchaly na Příbram, zbytek týmu domů do Rokycan. Mělo to i své důvody. Petra bydlí na druhém konci města, Blanky přítel Petr je běžec a vysedávání po hospodách ho nebere (poslední žijící sportovec v LDN). Nakonec byly v hospůdce „U Václava“ dva členové. Blanka a já. Tahle situace se pak opakovala nesčetněkrát, občas se k nám připojil její táta Honza. Asi to mají v rodině. Tam jsme to lehce rozebraly a vydaly se k domovu.
Druhý zápas byl ještě prestižnější než ten úvodní. Čekal nás Sokol Rokycany, se kterým jsme si přehodili pořadí zápasů místo Sebranky. Za Sokolíky nastupovali hráči, se kterými se pravidelně potkáváme na trénincích a hlavně Honza, Blanky táta a Petrův potenciální tchán. Krátce se u Honzy zastavím slovem. Za prvé před ním smekám, je mu přes 50 let a hraje na dobré úrovni, za druhé, umí psychicky rozhodit soupeřův tým různými průpovídkami na adresu jednotlivých hráčů. Má geniální dar tyto hráče objevit a když je potřeba, nebo se nehraje „fér“, tak použije svých zbraní někdy i k otočení výsledku. Někdo ho proto nemá rád, ale bez něj by to nebylo ono. Bohužel mají v týmu tyto hráče dva. Tím druhým je Láďa, který člověka ani nepustí k odvetě na jeho slovní útoky, prostě člověka vyřve a rozhodí, což ale není náš případ.
Zápas začal a my jsme do něj vstoupili přesně jako Sokolíci. Oni mají pomalejší rozjezd a přizpůsobili jsme se jim. Takže totální plácaná se šťastným koncem pro nás. Zaplať pánbůh. Honza z Láďou se nás ve druhém setu lehce snažili vyprovokovat a u Libora s Petrem se jim to dařilo, takže 1:1.Třetí set probíhal opět v naší režii, ale čtvrtý opět nedopadl - 2:2. Pak následovala specialitka v podání Sokola, tie break do pětadvaceti…Tam už „staříci“ neměli nárok a první vítězství bylo v kapse. Ještěže to Blanka hecla, jinak bychom to neurvali a poslouchat ty kecy dalšího půl roku se nikomu nechtělo.
Sestava LDN :
Blanka-Jitka,Péťa-zajda,Šuty,Hlava,Kobra11,Fredy
To už byla pomalu půlka prosince a před námi vánoční turnaj. Byli jsme docela rozehraný a očekávání bylo veliké.
26.prosince, druhý svátek Vánoční, každý přecpaný vepřovým, kaprem, cukrovím a bůh ví čím ještě. Tak vypadalo ráno kolem deváté, kdy probíhala prezentace do Vánočního turnaje. Různě oteklé obličeje po rodinných setkáních plných jídla a alkoholu se pomalu rozjasňovali, to když se potkávali známí a začali se hojně střídat u baru. To jsem také nevynechal a pravidelnou rozcvičku jsem absolvoval s Milanem s Komárova. Nářadí k rozcvičení nám poskytl barman a jmenovalo se Fernet. Naše družstvo nebylo ještě kompletní, chyběl Šuty, který kvůli turnaji jel z domova, to je až z Přerova. Cestou ho však v autě chytli záda, z auta vystupoval jako baletka čerstvě po souloži a my nevěříc svým očím se loučili s vidinou vysokého smečaře na turnaji…chudák. Po dvou panácích, zaplacení startovného a lehkého šoku ze Šutyho stavu nám oznámili složení skupin. Asi mně osvítil duch svatý, protože jsem na turnaj nominoval 5 chlapů, takže jsme byli vlastně akorát. Trablům sice ještě nebyl konec, ale k tomu se dostanu později.
Rozlosování do skupin:
Skupina A: Totalgym, Mirošov, Sokol Rokycany, Pro Radost, Saša team.
Skupina B: Komárov A, Sebranka, Velbloudi, LDN, Včelí Medvídci
Skupina C: Kantárovci, Šutráci, Vodáci, Komárov B, Tlučná
Skupina proběhla tak jak měla, favoriti postoupili z prvního dvou míst a my byli čtvrtí. Stačilo to na postup do nadstavbové skupiny. Už při prvních dvou zápasech začínal působit trénink na baru. Nějak se to vymklo z rukou a když to viděli naše holky, šli tam trénovat taky. To jsou ty další trable. Nebudu se tady moc rozepisovat o dalším pokračování turnaje, protože vzhledem našemu čím dál pokročilejšímu opojení nás pomalu přestávali zajímat výsledky utkání. Vánoční turnaj ale dokonale plnil svůj účel….Před posledním zápasem se nám ještě zranil Pepa a dílo bylo dokonáno. Do posledního zápasu proti Komárovu B musel zaskakovat Jirka z Mirošova a po prvním setu prohlásil, že za LDN už v životě hrát nebude. Prostě jsme nabyli schopni ani přijmout, natož vyprodukovat další smysluplný úder.
I přes menší nedorozumění Blanky s Petrem (nevýhoda blíže spřáteleného páru v týmu…) turnaj skončil úspěchem. Poprvé jsme se sešli skoro kompletní v hospůdce a zadařilo se. Tam se vyřešili některé herní spory a nedostatky a blíže jsme poznali své charaktery.
Něco z výsledků:
Čtvrtfinále: Velbloudi – Totalgym 2:0
Komárov – Sokol Rokycany 2:0
Kantárovci – Sebranka 2:0
Mirošov – Šutráci 2:0
Semifinále: Komárov – Velbloudi 2:0
Mirošov – Kantárovci 2:0
Finále: Mirošov – Komárov 2:0
Po Novém roce byl domluven zápas se Sebrankou. Zkušenosti ze dvou turnajů a dva odehrané zápasy byly naše šance docela dobré (aspoň jsme si to mysleli). LDN-ka vyběhla na hřiště v tradiční sestavě a začalo se odehrávat drama. Bylo to něco podobného jako se Sokolem, ale úrovní o něco výše. Zápas spěl k tie breaku a nakonec k němu i došlo. Tam byla šťastnější Sebranka, ale prohra nás nemrzela. Už to vypadalo jako volejbal.
Sestava LDN :
Blanka-Jitka,Péťa-zajda,Šuty,Hlava,Kobra11,Fredy
V tomto místě musím taky vzpomenout významné datum a to 15.1.2006.Toho dne byl uspořádám první ročník turnaje, který jsem se rozhodl pořádat já. Tenhle nápad se zrodil na jaře roku 2005 v hospodě „U Andělů“ ve Strašicích. Tenkrát po pár pivech začal Jája rozvíjet teorii o turnaji, který by jsme zorganizovali a uspořádali my. Od té doby na to ještě přišla párkrát řeč, ale nic výrazného. V říjnui my to v lhavě začalo šrotovat a začal jsem dávat dohromady materiál, který bych potřeboval na uspořádání tohoto klání. Důležitým a hlavním krokem krokem bylo zamluvení telocvičny. To zařídil Jája, ostatní věci se sepsali na účtenku v osvěžovně, zbytek se dopsal v mém compu. Nákup materiálu proběhl dva dny před turnajem, některé věci, jako je prodlužovačka, vařič, kastrol na párky a jiné důležitosti si vzal na starost Pavel s Evou. Dopředu bylo určeno, že ten turnaj bude jen pro zvané, aby se nepřihlásilo moc týmu. Čas v tělocvičně byl limitován mezi osmou a šestnáctou hodinou a tak jsme pozvali 4 družstva. Byli to naši známí Velbloudi, Sebranka, Strašice a LDN. Na obsluhování bufetu byl nominován můj nejstarší syn, co se posléze ukázalo jako největší chyba celé organizace. V týdnu před „výkopem“ byla ověřena a potvrzena účast pozvaných týmů, v pátek zabezpečeno veškeré občerstvení, potvrzena volná hala, už jen začít. Bohužel při manipulaci se soudkem piva mi křuplo v zádech a moje účast na „vlastním“ turnaji byla ohrožena. Moc v klidu se mi neusínalo, ale ráno se má nejhorší očekávání naplnila. Nebudu moct asi hrát! Katastrofa! Černý den! Tragedie! Konec! To vše mi proběhlo hlavou. Po příjezdu na místo konání se připravil bufet, narazil se soudek a dosadil se můj syn Kuba za pípu, k párkům a jiným pochutinám důležitých k turnaji (fernet,zelená,jablíčko). Dlouho jsem váhal nad názvem turnaje a nakonec zvítězil FF CUP (Fredy-Fernet CUP) – souvislosti jsou doufám všem jasné. Hrací systém byl ke všem milosrdný a spravedlivý. Po zápasech každý s každým následovalo play off, do kterého postupovali všechny 4 týmy. První se čtvrtým, druhý se třetím a pak prohrávající o třetí místo a vítězové si to rozdali ve finále.
Nastoupili za nás půjčení hráči, sestava byla netradiční, ale oficiální soupiska týmu neexistuje, tak je to jedno.
Sestava LDN:
Peťa-zajda,Martina,Šuty,Hlava,Kobra11,Fredy
LDN prohrála všechny zápasy, mé bolesti zad neustoupili a proti kvalitním družstvům se nám nepodařilo zabodovat. Měli jsme tam velké mezery a půjčení hráči sice podrželi, ale ostatním se také moc nedařilo. Prostě ještě nemáme na to, podávat dobré výkony opakovaně.
Turnaj vyhráli po zásluze Velbloudi, kteří neztratili zápas. Na druhém místě po boji skončila Sebranka. Třetí kombinované Strašice, posílené o kluky z Mirošova.
Večer v hospodě vše proběhlo jak mělo a první ročník FF Cupu byl za námi. Bude další???
Do konce sezony zbývalo odehrát pěknou porci zápasů a Velikonoční turnaj. Začalo se rýsovat, že Mirošov bude mít problémy z dohráním soutěže, protože dohovory utkání svěřil „odpovědné“ osobě zvané Kopčem. Tento mladý pán se na to bohapustě vykašlal a nezvedal ani telefony. Mirošov odehrál v soutěži pouze 4 utkání a narušil tak její regulérnost. Některé družstva se pro nedostatek času začali dostávat taktéž do skluzu. Ale nepředbíhejme.
V průběhu ledna nás porazili jak Vodáci, tak Totalgym shodně 3:1 po marné snaze. Zjišťovali jsme, že budeme muset zapracovat na psychice a sehranosti. Všechny týmy tvořili kamarádi, kteří se znali delší dobu a dopláceli jsme na to, že vyhecovat LDN-ku je nadlidský úkol. Šuty měl bolavé rameno, blbě smečoval z nepřesných nahrávek, holky to sráželo a vždy to na nás padlo (ta deka). Neříkám, že za všechno mohl Šuty, byly tam i herní výkyvy (a psychické) od Petra, spící Libor často dostál svému přívlastku a moje hra byla taky kolikrát „senzační“. Co nás může těšit, mluvili jsme o tom a někdy jsme byli schopni odehrát výborné utkání. To nej… mělo přijít právě v únoru.
Kalendář rozlosování nás svedl dohromady s Velbloudy.
Chyběl Petr a v sestavě ho nahradil už výše jmenovaný Pepa, který byl náhradníkem, vzhledem ke svému časovému vytížení.
Do utkání jsme vstoupili nečekaně dobře a chvílemi jsme vedli až o 4 body. Kousavý Velbloudi nepovolili a první set spěl do koncovky. Velice slušně a přesně řídil utkání Jirka Stránský z Velbloudů (nemohl hrát pro zranění). Chvílemi až kroutil hlavou. Ani jedno družstvo nechtělo set prohrát, ale nakonec zvítězil soupeř v poměru 31:29. Samozřejmě, že jsme jezdili po zadku, dařilo se a i vyhecovaní jsme byli taky. Ve druhém setu za stavu 16:20 nás postihla smůla a Pepa si těžce poranil kotník. Dohrávali jsme v pěti a prohráli 21:25. Před třetím setem jsme se uklidnili, ale o jednoho hráče méně a proti rozehraným Velbloudům jsme to měli velice těžké. Konečný výsledek třetího setu zněl 23:25, ale mákli jsme si na dno. Prohra 3:0 trochu skresluje tenhle nádherný zápas.
Sestava LDN:
Blanka-Jitka,Péťa-zajda,Šuty,Hlava,Pepa,Fredy
Následně jsme porazili Sebranku 3:1 a byli hodně nahoře. Vysvětlili nám to Sokolíci a prohra s nimi 1:3. Prostě naše klasika. Výsledková houpačka, která se asi nikdy nezastaví…
V obou střetnutích byla sestava LDN klasická: Blanka-Jitka,Péťa-zajda,Šuty,Hlava,Kobra11,Fredy
Velikonoce tlučou na dveře a sestavuji družstvo na turnaj. Opět chybí někteří stálí členové týmu, ale vypomáhá nám Milan z Komárova. Šuty si užívá mrskut doma na Moravě. Moc družstev se nepřihlásilo, tím rostla naše šance na úspěch. Přihlásilo se jich 7, většinou z „naší“ soutěže a Kantárovci, pravidelný účastník turnajů smíšenek.
Přehled účastníků: Kantárovci, Mirošov, Velbloudi, Sebranka,Sokol Rokycany, Včelí Medvídci a my.
Opět se potvrdila naše nevyrovnanost výkonů. Porazili jsme jen Včelí Medvídky a se Sokolem uhráli remízu. Ostatní družstva nás zase vyučovala, jak se hraje volejbal. Ale turnaj účel splnil, né že ne. Opět byli spatřeny známé tváře, které se posléze rozpili a ztratili v mlžném oparu hospodského zařízení (dobrý co? Možná budu nějaký zakrnělý básník…)
Po turnaji byla naše sehranost zase o kousek dál a před námi poslední 3 zápasy v soutěži. Koncem dubna jsme zavítaly na horkou půdu Vodáků, kteří hrají v rokycanské starém gymplu, kde je hřiště opticky menší (možná i skutečně). Nastoupili jsme v klasické sestavě, tedy Blanka-Jitka,Péťa-zajda,Šuty,Hlava,Kobra11,Fredy. Zápas nezačal dobře a první dva sety dopadli v náš neprospěch, i když těsně. Po druhé setu jsme už neměly co ztratit a řekli si, že si to prostě užijeme. Spadla z nás taková ta nervozita a srovnali na 2:2. Závěrečný tie break byl bojem o každý míč. Štestí přálo nám a vyhráli ho 16:14. Pěkný pocit…
Druhý den ráno byl odjezd na Jineckou plácačku. Namlsaní výkonem z předešlého dne jsme se dostavili na místo konání – hřiště Jineckého Sokola. Nějak nám nedošlo, že přechod z haly na antuku by mohl být problém. A byl. Celou noc pršelo a na hřišti byl centimetr blátíčka, ze kterého se nadalo ani odrazit. Libor zaspal, tekže přijel 3 minuty před utkáním a v jeho případě, kdy spí na hřišti normálně, to bylo strašné. Ostatně jako u všech. Zkrátím to. Nepostoupili jsme ze skupiny, která byla krásně hratelná, celý od bláta, znechuceni. Co nás těšilo (trochu škodolibě), že při odjezdu z turnaje, kdy se začala hrát semifinále, začalo hustě pršet a 10 km za městem se spustili kroupy. Nám to v teple auta už nějak nevadilo….
Sestava LDN:
Blanka-Jitka,Péťa-zajda,Šuty,Hlava,Honza (Sokol),Fredy
Zbývala nám sehrát poslední dvě utkání v soutěži. Honili jsme každý bod, protože bylo jasné, že nám maximální počet sehraných utkání pomůže v tabulce hodně nahoru (i za prohru je bod). S Totalgymem se nám podařilo vyhrát 3:1 a nutili jsme Velbloudy k poslednímu utkání. Přece si nenecháme ujít zápas s nejlepším týmem…To jsme ale neměli dělat. Domluvili jsme tělocvičnu ve Strašicích, vyměnili Petra za Milana z Komárova a dostali strašně na prdel. 0:3 !!! Ale s ostudou, takovou rychtu už nechci zažít…I tahle prohra však měla svůj význam, přeskočili jsme v záverečném účtování Sokol Rokycany a nemuseli poslouchat rýpaní od Láďi a Honzi.
Tohle je závěrečná tabulka a všechny výsledky LDN v prvním roce soutěže a každý musí uznat, že druhé místo je naprosto „zasloužené“…
1. VELBLOUDI 11 11 0 33: 8 22
2. LDN 11 4 7 18:26 15
3. SOKOL 11 3 8 13:29 14
4. SEBRANKA 8 4 4 17:15 12
5. TOTALGYM 8 3 5 11:17 11
6. VODÁCI 7 3 4 16:14 10
7. MIROŠOV 4 2 2 10:9 6
|
Mirošov - LDN |
3:1 |
|
LDN - Sebranka |
2:3 |
|
Sokol - LDN |
2:3 |
|
LDN - Vodáci |
1:3 |
|
Totalgym - LDN |
3:1 |
|
LDN - Velbloudi |
0:3 |
|
Sebranka - LDN |
1:3 |
|
LDN - Sokol |
1:3 |
|
Vodáci - LDN |
2:3 |
|
LDN - Totalgym |
3:0 |
|
Velbloudi - LDN |
3:0 |
Tím skončila naše první „úspěšná“ sezona.
V této hluché době dostala Blanka nápad, že by jsme mohli jet na turnaj do Harrachova, někdy začátkem června. Okamžitě se to setkalo s pochopením a začalo se plánovat. Já to oznámil doma, Blanka nás přihlásila do turnaje a zajistila ubytování, Šuty si z toho udělal „předsvatební cestu“, nebo co, prostě jel i s přítelkyní, její kamarádkou s přítelem a zamluvili si celé patro penzionu Jiskra. Šuty s „rodinkou“ odjížděli už ve čtvrtek, Blanka s Petrem ráno a na mě s Liborem připadl příjezd až po práci a to jsme měli nabírat na Černém Mostě blančinu kamarádku Helču. Cestou jsme se lehce dohadovali, jak asi bude vypadat. Malovali jsme si různé varianty. Po příjezdu z dálky na nás mával „kluk“ obsypán taškami. Po vzájemném seznámení bylo v autě 10 minut ticho, to jsme s Liborem vstřebávali Helčinu vizáž…
Po příjezdu do Harrachova, kde už byli všichni ubytováni, jsme to provedli taktéž a po společné večeří v místní restauraci (mimochodem, Helča si dala dle svých slov desítku a tláču, to Libora zřejmě rozhodilo na celý víkend…) začala konzumace alkoholických nápojů…
Při pozdním příchodu do ubytovny Jiskra byl v přízemí na kulečníku ještě šrumec – němčouři pochlastávali teplé pivo s nějakým odporným tvrdým. Slovo dalo slovo, Blanka skočila pro flašku jablíček a já s Liborem koukali na dvě hezké němky zabalené v ručníku (Divné co? Hezké němky…asi už jsme vypili dost zkrášlovačů… ). Po několika partiích kulečníku, vypitých teplých piv a nějakém tom panáčku jsme byli připraveni na ranní zápasy.
Nalosování skupin asi režíroval někdo zhora. Přisoudil nám hratelnou skupinu, teda aspoň jsme si to mysleli. Po úvodní utrápené prohře s domácím Harrachovem B 2:1 na sety nás porazili pozdější vítězové (prej hratelná skupina…) a o postup jsme si to rozdali s Polákama. Opět prohra 2:1 v tie breaku a bylo hotovo. Copak o to holky byli v pohodě, ale z nás chlapů se dařilo jen Šutymu a to bylo žalostně málo. Když to soupeř zjistil, stavěl dvoj blok a my jsme to pod Šutym nezvedali. Takže zápas o páté místo…Čekal nás domácí Harrachov a Blanka, která 3 roky v tomto městě učila, si to užila opravdu dokonale. Naštěstí to dopadlo dobře a vyhráli jsme tohle důležité utkání a Blanka nemusela poslouchat kecy, za koho že to hraje. Z tohoto zápasu je uděláno i dostatečné množství fotodokumentace. Se slovy foť kolik chceš, je to digitál, nám Helča z jednoho setu udělala 113 fotek….
Večer už probíhal tradičně. Zkoukli jsme fotbalové utkání MS naši proti Ghaně, pořádně oslavili naše umístění a bez průserů odjeli v neděli domů, ale zájezd to byl parádní! Akorát nevím jestli jsme nějaký diplom dostali, nebo vzal za své při přípitcích…Prostě ho nemáme.
Sestava LDN: Blanka,Evička (host),Kobra11,Hlava,Šuty,Fredy
POKRAČOVÁNÍ JE VEDLE V MENU...